MINCE S BIBLICKÝMI MOTIVY (3) Volná řada zlatých desetišekelových mincí
Již po dvě čísla se věnujeme této zvláštní řadě izraelských pamětních mincí.
Dnes přinášíme dokončení.
Třináctou mincí v této řadě je 10 NIS z roku 2009 s motivem zápasu Samsona se lvem, Samson, hebrejsky Šimšon byl dvanáctýma posledním soudcem, jehož příběh popisuje biblická kniha Soudců. Od narození byl zasvěcencem Božím – nazírem, který nesměl pít víno ani jiné opojné nápoje a nesměl si stříhat vlasy. Právě ve vlasech byla skryta jeho obrovská fyzická síla. Samson je schopen přemoci holýma rukama i lva, což uvádí kniha Soudců 14,5-6. Nakonec je zrazen Pelištejkou Delílou, ženou, kterou miloval. Ta na něj neustále naléhala, až jí prozradil původ své obrovské síly. Poté jeden z Pelištejců spícímu Samsonovi ostříhal vlasy
a Samson ztratil svou sílu. Pelištejci se ho zmocnili, oslepili ho a přivedli do Gazy, kde ho spoutali bronzovými řetězy. (Soudců 16,16-21). Tam, přikovaný ke sloupům královského paláce, naposled prosil Boha o sílu, aby se Pelištejcům pomstil a Bůh ho vyslyšel. Samson pak objal dva sloupy, k nimž byl přikován a které podpíraly vnitřní palácovou síň, a strhl je. Palác se poté zřítil na všechna pelištejská knížata a lid, který tam byl (Soudců 16,28-30). Tak Samson zahynul pod troskami paláce spolu se svými vězniteli. Samson soudil Izrael dvacet let.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
Kdo byl Andragorás? Záhadní vydavatelé antických mincí
Kouzlo a tajemství řecké klasické numismatiky spočívá v různorodosti mincovních motivů, nominálů i vydavatelů. V období helénismu jsou emise měst či městských států doplněny nominály panovníků.
Zatímco klasické řecké antické mince doslova plýtvají obrazovými náměty, postavy bohů se střídají s totemovými zvířaty či božskými atributy, helénistické mince vykazují značnou námětovou rigiditu. Lícní stranu charakterizuje většinou portrét zprava (buď vydavatele, jeho předka nebo některého z bohů), rubní strana je vyhrazena pro božstvo a nápisy identifikující vydavatele.
Obecně proto platí, že rámcové určení helénistických mincí k jednotlivým vydavatelským domům či oblastem je jednoduší než v případě mincí klasických. Jejich přesné přiřazení konkrétnímu panovníkovi či dokonce lokalizování místa jejich vzniku je však mnohdy nesmírně obtížné. Situaci ztěžuje skutečnost, že následník často vydával mince s portrétem zemřelého předchůdce či zakladatele dynastie (Seleukovci, Ptolemaiovci), nebo s portréty svého dobrodince a podporovatele (např. nejkrásnější portréty Seleuka I. se dochovaly na ražbách pergamského vládce Filetaira).
Neméně potíží způsobuje opakování několika dynastických jmen v jednom rodě, (Antiochos, Seleukos, Alexandros, Apollodotos, Diodotos), extrémní případ je pak jméno Ptolemaios, které lze přečíst na všech egyptských epigrafických ražbách.
Samostatnou kapitolu a mnohdy badatelský oříšek představují ražby ve stylu emisí Alexandra Velikého. Jeho mince z drahých kovů byly napodobovány téměř sto padesát let po jeho smrti v mincovnách od Makedonie až po města v Malé Asii a Palestině. Rozhodnutí, zda mince vznikla za života velkého krále, je bez specializované literatury nemožné a mnohdy i přesto sporné. Stejně tak rozlišování mincoven pomocí mincovních značek je velmi diskutabilní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011